Letošní misijně a ekumenicky laděný sjezd získal název Bůh je lávka.
Tato lávka nám má připomínat, abychom kolem sebe nestavěli zdi a nekopali příkopy z předsudků, nýbrž abychom si podávali ruce, stavěli mosty a společně hledali to, co nás spojuje a vede za světlem. Abychom šli o kousek dál než za brány vlastního dvorku a nesli dál do světa zprávu o lásce, která je základem všeho, protože k tomu jsme povoláni.
Víme, že víra ne vždy vede k utlumení konfliktů. I proto chceme na Sjezdu připomenout, že Boží záměr byl vytvořit mezi lidmi pochopení, spojení a bratrskou lásku. Název je parafrází věty “Bůh je láska”. Nechceme, aby se stala prázdnou frází, ale chceme, aby vyzněl jeden z jejich důležitých významů – věříme, že Bůh napravuje spoje mezi lidmi, otevírá jim k sobě znovu cesty a maže spoustu lidských rozdílů. Boží láska se má stát lávkou mezi lidmi.
Bůh je opravdu lávka a tento Boží záměr s lidmi (na rozdíl od všech dalších duchovních prožitků, které se nám těžko tlumočí mimo církev) můžeme v konkrétní rovině předložit i sekulárnímu světu; víra opravdu má vést lidi k tomu, aby si naslouchali a hledali cesty k sobě. Bůh chce, abychom se k sobě chovali hezky a s respektem. Ve světle Boží lásky můžeme vést dialog všichni, nehledě na to, jestli v Boha věříme, nebo ne. Tímto způsobem se může Boží láska, která je tu pro všechny, proměnit v lávku mezi námi.
Jaká jsou specifika evangelických staveb? Poslechněte si rozhovor s kunsthistoričkou Annou Boučkovou
Kniha A ten chrám jste vy od Anny Boučkové je výjimečná. Zaměřuje se totiž na liturgický prostor ve stavbách Českobratrské evangelické, kterému doposud nebyla věnována důkladná odborná pozornost. Monografie tak zaslouženě získala minulý rok Cenu Josefa Krásy za významný počin v oboru dějin umění pro badatele do čtyřiceti let.